Tak jsem se konečně dohrabal k tomu napsat trochu víc o proběhlém English Campu. Dojmů mám spoustu, v naprosté většině pozitivních. Popravdě řečeno, negativní pocity jsem měl pouze ze stravování v hotelu. Pořád vařili výborně (srovnávám s loňskem, kdy jsem tam strávil celkem dva týdny), nemůžu si ale pomoct, tentokrát z toho čpěla snaha ušetřit – hodně malé porce a málo náplně v knedlíkách :).
Zřejmě hlavním lákadlem většiny lidí byla výuka angličtiny, o kterou se staral tým šesti Američanů z Mountain View Community Church ve Fort Collins, Colorado. V jejich čele stál charismatický Cyrus, který se kromě angličtiny a her staral také o večerní křesťanské programy, ve kterých během kempu popsal, o čem že to křesťanství vlastně je. Každého z Američanů ve skupině doplňoval český parťák – překladatel, v mém případě šlo o Jeffa. Jenom na okraj, má celkem podobné zaměstnání jako já – vyvíjí webové stránky pro HP. Další ajťák :-)
Pakliže bych měl vyzdvihnout nejsilnější zážitky z kempu, jednoznačně by šlo o čtvrteční večer. Po Cyrusově programu v něm několik lidí udělalo to nejdůležitější rozhodnutí ve svém životě – stali se z nich křesťané. Jen doufám, že to nebyl jejich první a zároveň poslední krok.
Když odhlédnu od čtvrtečního večera, za zmínku stojí také dvě hry. První z nich byla v režii Američanů, v zásadě šlo o to, najít stanoviště a splnit úkol na něm daný. Potěšilo mě, že ve hře nebyla jen fyzická, ale taky mentální kondice týmu :-) Zdrojem mého nejzajímavějšího zážítku z této hry bylo snězení celé cibule (+ asi další čtvrtiny), navíc obalené do Nutelly. Zajímavá kombinace, díky Bohu jsem po tom nezvracel, jak jsem na začátku „prorokoval“.
Druhá zajímavá hra byla Crazylympiáda, opět soutěž sestávající z několika disciplín. Tentokrát ovšem v režii Karlose a Jeana. Disciplína, která mě nejvíce uchvátila, byl Vavrdův memoriál. Onen Vavrda je podle libretta ke hře legendární člověk, který miloval kolo nade vše, takže na něm jezdil i těmi nejšílenějšími terény. Není tedy překvapením, že jeho memoriál se týká kola a šílených terénů.
Prakticky: Tým musí absolvovat trasu závodu za splnění dvou podmínek:
- trasu musí absolvovat jezdec i kolo
- jezdec se nesmí dotknout země
Nad rámec těchto podmínek už tým mohl dělat cokoliv. Ti bystřejší tedy hned pochopili, že nemá cenu lpět na autentičnosti, a že bude lepší jezdce a jeho bicykl přepravovat separé :-) Co jim to ale bylo platné, když trasa závodu vedla mimo jiné skrze strom ve výšce asi 2,5 m :-)
Překvapením pro mě bylo, jak se jednotlivá družstva s touto disciplínou poprala – nejrychlejší tým měl čas 6 minut 40, zatímco ti nejpomalejší hned dvakrát tolik :-)
Mňo, pro dnešek stačí. Pokud mě ještě napadne něco, co stojí za zmínku, po víkendu to sem přidám.
Dneska jsem se vrátil z týdenního English Campu, který se konal ve Velkých Karlovicích. Ačkoliv jakýsi přístup na internet tam k dispozici byl, program jsme měli dostatečně nabitý na to, abych se nevěnoval aktualizaci blogu. Posléze se rozepíšu trochu víc, momentálně jsem pod vlivem spánkového deficitu.