Vršatec je slovenský hrad blízko hranic s ČR. Právě tam jsme si předevčírem po práci udělali s Ivou výlet. Přidal se k nám ještě Žleba, Pája a Jitka, takže o zábavu bylo postaráno . Cesta byla příjemnější než obvykle, neb naším prostředkem dopravy byl dvoulitrový, šestirychlostní, čtyřkolý fau vé Passat. Ač diesel (nebo možná právě proto), zrychlovat uměl řádně, a to i na pátý rychlostní stupeň. Mňam.

K věci: auto jsme zanechali pod kopcem a jali se stoupat nahoru. Trvalo to víc než se zdálo býti optimální vzhledem k teplotě vzduchu, ale nakonec jsme se vyhrabali až nahoru do dědinky Vršatecké podhradie. Tam jsme vzali zavděk tekoucí vodě v korytě, která nás zchladila na přijatelnou míru. Celou dobu jsme se s Pájou těšili na hospodu chatu, která nahoře měla být. Prd – místo očekávané dřevěné chaty s chutnými nápoji na nás čekal rozestavěný, patrně hotelový komplex, který by pojal snad půlku Slovenska.

Moje naděje se tedy upnula ke špekáčkům, které jsme měli v plánu opéct. Protože jsme se ale nacházeli v blízkosti nebo rovnou na území přírodní rezervace, nakonec jsme se rozhodli, že „to opečeme v sedle, kde určitě ohniště je“. V rychlosti jsme alespoň zčásti navštívili hrad a hupky šupky na další stoupání do sedla. Zde musím vzdát hold Pájovi, který obětoval svou dvojitou snickersku ve prospěch mého tělesně a trochu i duševně zdeptaného organizmu, čímž mě zachránil od jisté smrti vyčerpáním :-)

V onom sedle jsme zjistili, že ohniště tam sice je, ale s ním i otravný hmyz v počtu větším než malém, a tak jsme zaveleli k ústupu s tím, že špekáčky opečeme doma – buď na zahradě na grilu nebo rovnou v troubě. Mňo a tak se taky stalo. Unavující stoupání vystřídalo blátivé klesání listnatým lesem, jenž následně přešel v posečená luka. Na nich jsme ještě stihli pohrdnout jelením masem, nabízeným nám jako odměna za brigádu při hrabání sena.

Nakonec jsme tedy skončili u Žlebů v kuchyňo-obýváku. Spekáčky nám chutnaly úplně stejně, navíc to bylo bez potu a hmyzu, s dobrým čajem a kvalitním vínem značky Archetto Rosso a končně powerballem, se kterým jsme si hezky vyhráli, až nám ruce upadávaly.

I tentokrát jsem pořídil nějaké fotky, ale Žleba byl rychlejší ve zpracovávání: tumáte.