Když jsem dnes ráno procházel kolem auta, skrz skla jsem na levém bočním okénku zahlédl černý obdélník. Přišed blíž zjistil jsem, že mu parťáka dělá červená ocelová konstrukce namontovaná na levém předním kole – botička. A je to tady, řekl jsem si.

Stáním od sobotního večera do středečního rána pod přístřeškem určeným pro kontejnery bylo příliš. Příliš dlouho jsem kopal kobru bosou nohou.

Onen černý obdélník na okénku byl pochopitelně vzkaz od městské policie:

Nu což, sedl jsem na kolo a jel jsem za nimi. Pán na služebně mě přivítal slovy „á, to jste vy?“ a hned šel pro dokumentaci. Podle všeho se můj případ něčím vymykal průměru, neboť vzápětí přišel i pan Martinák, ředitel městské policie, a hned se mě ptal, co jsem sledoval, když jsem tam to auto nechal, že toto už  je vrchol arogance.

Odpověď byla nasnadě – zaparkovat auto co nejblíž k domu (tak už to chodí) a přitom nebránit případnému průjezdu vozidel IZS, nestát v zákazu stání a nepoškozovat přilehlou zeleň (která už díky aroganci ostatních řidičů zelení dávno přestala být).

Pan ředitel odvětil, že to chápe, ale že toto už je moc, a že konkrétně na naše auto dostal několik stížností. Tak jsem se mu alespoň omluvil za to, že kvůli mě schytal vlnu kritiky…

Následovalo vypsání pěti dvousetkorunových bloků, pět mých podpisů, ujištění se, že botička bude dneska pryč (Iva potřebuje k doktorovi na kontrolu) a mohl jsem jít. Ještě jsem se nechal slyšet, že oceňuju práci MP, že spíš než dopravu řeší veřejný pořádek a alkohol mezi mládeží. Pak už jsem s přáním hezkých Vánoc odpochodoval směrem domů.

Nahoře na Sychrově jsem zjistil, že botička už je pryč (to byla rychlost:), ale že přede mnou pořád stojí jiné auto, kvůli kterému se tak jako tak z místa nehnu. Tak si říkám, jestli taky zabírá veřejně prospěšné zařízení nebo ne…

Dosud jsem se omezil na popis skutečností. Zbývá už jen napsat, co si o tom všem myslím. Na jednu stranu rozumím městské policii, rozumím taky lidem které jsem tímto pobouřil – pokud to někdo z vás takových čte, vězte, že jsem to neměl v úmyslu. Neodpustím si ale dvě řečnické otázky:

1. Jakou škodu či problém jsem způsobil stáním na místě jako je toto? Přístřešek pro kontejner je dlouhodobě prázdný, všechny nádoby na odpad jsou na protější straně silnice. Nestál jsem na trávě a nikomu jsem nezavazel.
2. Mám právo vnímat to jako nespravedlnost? Jen na nejhořejší části Sychrova je každý den přinejmenším 10 řidičů, kteří svá auta nechávají na místech, kde způsobují skutečné problémy, ať už je to ničení vegetace, zabránění průchodu maminek s kočárky nebo obtížný průjezd osobních aut, natož těch hasičských.