Před čtyřmi dny jsem psal o tom, jak na můj počítač zaútočila modrá smrt. Závěr byl ten, že mám špatný paměťový modul. Když jsem to psal, měl jsem za to, že jeho vyjmutí ze základní desky bude dostatečné.

Omyl.

Počítač nadále dělal stejné problémy a všechno vyvrcholilo, když se mi ho v pátek ráno ani na několikátý pokus nepodařilo zapnout. Vůbec nenaskočil monitor a neustále svítila kontrolka pevného disku. To je v pytli, řekl jsem si, asi mám špatnou základní desku nebo procesor. Přemýšlel jsem, co s tím, a jako první mě napadlo použít vše potřebné z druhého PC, které doma máme, a které s prosincovým příchodem atomového netbooku pozbylo v naší domácnosti smyslu.

A tak se taky stalo, za nedlouho byla část obýváku obsazena všemi možnými vnitřnostmi obou PC.

Když jsem přesunul vnitřnosti ze starého PC do stávající bedny, jen tak pro dobrý pocit jsem zkusil, zda náhodou ty nahrazované nebudou fungovat. Jaké bylo moje překvapení, když se monitor zapnul a systém normálně nabíhal! Umístil jsem tedy celou sestavu na druhý stůl a nechal běžet test paměti, abych měl jistotu, který že modul je ten špatný.

Přišel čas zapnout počítač – ale ouha, ani teď se nic nedělo! Chvilku jsem se škrábal na bradě a přemýšlel, kde je zakopaný pes – vždyť všechno je jinak, z původní sestavy je zde přítomná tak akorát bedna.

Bedna!

Odpojil jsem tlačítko reset a … počítač se rozjel. Za všechny ty trable s rozběhnutím počítače může pitomé tlačítko, grr. No co, jdeme dál.

Pro úsporu času jsem se rozhodl vyzkoušet, zda si nainstalovaný systém (Windows XP) poradí s tak razantní změnou hardwaru. Překvapení č. 2 – poradil, jenom bylo třeba doinstalovat některé ovladače a znovu systém aktivovat. On ten Bill nakonec nebude takový zloduch….

Můj optimizmus skončil, když se po chvíli práce znovu objevila ta modrá potvora. Všechno špatně, pokažená RAM s sebou vzala celý systém a bez přeinstalování se neobejdu. Alespoň už vím, kde byl problém.

Ještě večer po návratu z mládeže jsem rozjel instalaci Windows a pokračoval až do půl druhé ráno. Sobota pak byla ve znamení montáže vnitřností zpět do bedny, čehož jsem využil a trochu si s tím pohrál. Za prvé, nasávací a vyfukovací otvory jsem překryl mikrofiltrem do vysavače, ať se mi uvnitř neusazuje prach a za druhé, v zájmu co nejlepšího proudění vzduchu jsem uspořádal kabely, hlavně ty napájecí.

Jak se mi to povedlo, posuďte sami:

Celý proces mám tedy skoro za sebou, zbytek doinstaluju průběžně. Nebýt toho, že veškerá podstatná data ukládám mimo systémový disk, asi bych se z toho vzpamatovával ještě dlouho. Přesto jsem si ale pomocí programu Macrium Reflect Free pořídil obraz celého disku čerstvě po nainstalování systému+ovladačů, to pro případ, že by se zase někde něco rozsypalo :)