Moje veřejně nevyřčené přání se splnilo – ve čtvrtek nám na Sychrově vyměnili část pouličních lamp za nové. Proč se tak raduju? Hned z několika důvodů.

Staré lampy totiž dost mizerně osvětlovaly silnici v tom nejhorším místě – kolem zatáčky u Šibeňáku. I když lampy svítily, vlivem jejich špatné konstrukce, přesněji řečeno, rozptýleného vyzařování, si člověk večer při jízdě autem připadal, že ztrácí zrak.

Nové lampy nesvítí o nic silněji. Zásadní rozdíl je ale ten, že světlo vyzařují do úzkého kuželu pod sebe. Člověk tak zdálky vidí pouze osvětlený prostor a ne vyzařující zdroj světla. Ten totiž představuje nejsvětlejší bod, kterému se lidský zrak přizpůsobuje při „měření expozice“.

Zrak se tedy přizpůsobí nejsvětlejšímu bodu pohledu, přičemž zákonitě dochází k tomu, že zbytek prostoru působí tmavším dojmem. Je to jako při focení proti oknu – foťák se nastaví na světlo a objekty v popředí jsou tmavé.

Zelená elipsa vyznačuje vzdálané lampy - zdroj světla prakticky není vidět, oko se tak nemusí přizpůsobovat světlu o velké intenzitě.

Další nevýhoda starých lamp je ta, že světlo z nich dopadá nejen na cestu, ale i do oken okolostojících domů. Asi nemusím dodávat, že to je věc negativní – jak se dá dobře spát v nedostatečně zatemněném pokoji? Takže nejen já, ale zejména část obyvatel domu č. p. 95 mají z výměny lamp, věřím tomu, radost. Pro ilustraci přikládám srovnání stavu před a po:

S trochou dobré vůle je rozdíl patrný – všimněte si, kolik je vidět z domu za lampou na obou polovinách obrázků. Zatímco vlevo je zřetelných několik oken, vpravo vyniká strom před domem a okna zůstávají v temnotě.

A tak to má být.