…aneb 160 km se Zajdou na kole za den

Dnes jsem překonal všechna svá očekávání a absolvoval výlet, na který budu dlouho vzpomínat. Stručně: Vsetín – (Dušná) – Valašská Bystřice – (Hlaváčky) – Rožnov pod Radhoštěm – (Pindula) – Frýdlant nad Ostravicí – Krásná – Lysá Hora – Bílý Kříž – Konečná – Bílá – Bumbálka – Velké Karlovice – Vsetín. To všechno za jeden den, 11 hodin čistého času.

Navštívit Lysou horu na kole byl můj dlouholetý sen. A dnes přišla vhodná doba – Iva ráno odjela na tábor s děckama z našeho dorostu a mně zůstal celý den volný.

Zajda se na srazu trochu zpozdil, a tak jsem měl čas poštelovat přehazovačku a zvýšit tlak v pneumatikách na silniční hodnoty. Než jsme vyjeli, upozorňoval jsem ho, že vůbec nevím, jak to dopadne, počítal jsem s možností, že mi předčasně dojdou síly a budu muset využít služeb veřejných přepravců. Krátce po odjezdu mě ještě Zajda ze sedla svého zbrusu nového crossového Treku (za který bych pořídil dvě a půl svého kola:) stihl povzbudit slovy „ty jsi teda dobrodruh, vydat se na takovou cestu s tak širokýma pláštěma“. Ale co, nenechám se odradit takovýma řečma :) Později se ukázalo, že Zajda má navrch „jen“ na rovině a do kopce, ve sjezdech jsem mu zdatně ujížděl (zejména díky poloze se sedátkem nad žaludkem, kterou Zajda vtipně nazval „vajíčko“).

Zabráni do hovoru, skoro jsme nevnímali stoupání do Dušné. Sjezd jsem si náležitě vychutnal, jen tu třicítku jsem asi projel o něco málo rychleji… Po pár kilometrech, na konci Valašské Bystřice, přišlo další stoupání na Hlaváčky. Kopec to je ale krátky, a tak jsme zase brzo fičeli dolů do Rožnova.

Za Rožnovem přišla asi nejhorší pasáž – táhlé stoupání po širokajzné silnici I/58 plné aut. I tomu však přišel právě včas konec a stoupání vystřídalo příjemné klesání ku Frenštátu. Tomu jsme se však vyhnuli a skrz Trojanovice, Bystré a Čeladnou dojeli až do Frýdlantu nad Ostravicí. Zde jsme chvíli váhali, jakou cestu na vrchol zvolit. Do úvahy přicházel turistický chodník (kratší cesta) nebo asfaltka (pohodlná, ale minimálně o 15 km delší cesta). Nakonec zvítězil rozum – zvolili jsme cestu dalekou, ale pohodlnou.

Vynechám asi dvacet kilometrů, během kterých jsme projeli obcemi Pržno, Pražmo, Lubno apod. Po jejich uplynutí jsme se octli u odbočky doprava, na jejímž konci se nacházel vytoužený vrchol Lysé hory. Vtipné bylo, že těchto následujících 8 km jsme byli odsouzeni zvládnout bez přísunu tekutin, neb jsme poslední mililitry vody spotřebovali právě na tomto místě.

Počátek výstupu nebyl dvakrát příjemný, stoupání bylo prudké a dlouhé. Po přibližně kilometru se však zmírnilo, chvíli jsme dokonce jeli z kopce (za což jsem nebyl vděčný, neboť jsme tím přicházeli o cenné výškové metry). Po výjezdu z lesa se naplno projevila síla slunečního svitu a absence vody začala být nepříjemná. Naštěstí jsem si vzpomněl na větrovo-ovocné bonbony, kterými jsem se vybavil před odjezdem, a začal je usilovně cucat, čímž jsem celkem úspěšně potlačoval pocit žízně.

Asi kilometr před koncem se ode mně Zajda odpojil a jel si svým tempem. Vlastně mi to ani nevadilo, přece jen plíce mám jen jedny a kromě šlapání už na nějaké povídání nezbýval dech. Jo a taky mě pak díky tomu mohl vyfotit při dojezdu :)

Nahoře jsme se dostatečně napojili – já dvěma nealkoholickými pivy, Zajda dvěmi pseudokofolami (ani se neuráčili mu říct, že to není Kofola, když si je objednával…). Nejen tekutinami živ je člověk, a tak jsme pořídili i cosi pevného skupenství, v mém případě to byl hovězí guláš v chlebu. Byl moc dobrý :)

Mezitím jsme si všimli, že kdesi pod námi poletuje záchranářský vrtulník. Moc jsme tomu nevěnovali pozornost, ale brzo jsme zjistili, co tam pohledával.

Pokračování příště :)