Probuzení nebylo nejpříjemnější, přece jen v 5.30 by člověk ještě raději spal. Ale chtěli jsme vyjet aspoň trochu brzo, a tak bylo potřeba určité oběti :) Po probuzení jsme si ale dali načas, auto se s námi nakonec rozjelo v 7.25.

Republiku jsme opustili v u Břeclavi poté, co jsme projeli trasu Vsetín – Luhačovice – Uherský Brod – Ostrožská Nová Ves – Hodonín – Strážnice. Bystrý čtenář znalý zeměpisu jihovýchodní Moravy teď zajisté zpozorněl – ano, je to tak. Vynechávajíce obvyklou trasu cesty do Rakouska, kašleme na dálnice a držíme se našich oblíbených silnic nižších tříd. O peníze vždy jde až v první řadě a nám se nechtělo zbytečně platit za dálniční známky, desetidenní by nám vzhledem k očekávané délce dovolené nestačila.

Přeskočím teď desítky kilometrů vylidněných Rakouských silnic (spolu s mnoha spatřenými „nádhernostmi“ v podobě ku př. vinic okolo Dunaje, lodí na Dunaji, podunajské cyklostezky a Dunaje samotného) a přeneseme se rovnou do Palfau na řece Salse, kde se právě nacházíme ve vodáckém kempu Saggraben. Už od Vsetína nás provází vytrvalý déšť, a tak jsme zavrhli nápad stavět tu stan a vzali zavděk spaní v noclehárně pro 15 lidí. Jsme tu ale sami, takže o nic nejde :)

Dorazili jsme sem v 15.30 po cca. sedmi hodinách jízdy (čistého času) a 395 kilometrech. Pravda, s tou průměrnou rychlostí (57 km/h) jsme se moc nepochlapili, ale za prvé jsme přece na dovolené a za druhé, i cesta může být cíl :)

Po příjezdu jsme se velmi rychle ubytovali a uvařili instantní těstoviny na lihovém vařiči za oknem. Naštěstí nám trochu lihu zůstalo v kahánku od Campfestu, jinak bysme byli nahraní, tj. hladoví. Toto malé množství jsme obohatili o stejně tak malé množství Okeny, která v autě čeká na vylití do nádržky ostřikovače. Posléze jsem zjistil, že ačkoliv Hlubna Brno na obalu uvádí, že Okena jest hořlavinou třídy první, samotná Okena hoří asi tak jako pes mňouká. Na teplý čaj si tak budeme muset ještě počkat, zatím to jistí chladné kakao :)