Z nejhoršího jsem venku. Vy, co jen trochu znáte náš Trakař, víte, že vůbec netáhne. Po koupi jelo auto pěkně, motor se nechal normálně vytočit, na dvojku jelo skoro devadesát. Pak jsem ho ale jednoho zimního odpoledne hodil do příkopu, třičtvrtě roku stálo v garáži a pak teprve zase jezdilo. A od té doby jakoby člověka někdo dusil peřinou – netáhne, nenechá se vytočit (u lidí bráno většinou jako pozitivum), předjíždění se provádí stylem škoda 120 – dlouhý rozjezd anebo vůbec. Diagnóza – s největší pravděpodobností ucpaný katalyzátor (mimo uvedené tomu též nasvědčují kovové rezonance v úzké oblasti otáček). Terapie – vymlátit keramickou katalytickou vložku. Neprojde pak na emisích, ale už na ně beztak nepůjde. Prognóza – velice dobrá. Mortalita při zákroku – nulová, a to i v případě polymorbidity :)

Dlouho jsem to neřešil, dokonce i letošní dovolenou po Rakousku a Itálii (celkem zhruba 2500 km) jsme odjezdili. (Raději však pomlčím o tom, jaké je jezdit po krásných alpských silničkách v autě s devadesáti ušlechtilými lichokopytníky, z nichž je naživu odhadem 40). Po cestě zpět na Rakouské dálnici se však problém začal projevovat více než dosud (domů jsme se ale dostali v pořádku).

Včera večer cestou z mikrovýletu po okolí však můj pohár trpělivosti a tolerance přetekl. Protože na víkend plánujeme pobyt na Jižní Moravě, nechtěl jsem těch celkových 400 a víc kilometrů ujet v takové letargii a začal shánět volného automechanika.

Až čtvrtý mi dal naději, že by to mohl do pátku odpoledne stihnout, mám prý zavolat zítra (tj. ve čtvrtek) v poledne.

Chvilku to ve mně hlodalo, ale nakonec jsem se stejně rozhodl dát prostor kutilovi ve mně. Hned jak mi padla, sbalil jsem vše potřebné (zejména kladivo a trubku z rámu starého kola) a vyrazil do garáže. Chvilku zabralo, jak auto dostatečně zajistit na heveru (po přečtení zprávy o zásahu hasičů u muže, kterého v montážní jámě nepěkně přiskříplo auto mám k lezení pod auto docela zábrany), ale zanedlouho už jsem povoloval spoj mezi katalyzátorem a výfukem.

Původně jsem chtěl katalyzátor sundat celý i s kusem potrubí, ale neměl jsem se se svým nářadím jak dostat ke šroubu na výfukových svodech. Proto došlo na plán B – pracovat pod autem.

Pohled dovnitř jasně dokázoval, že vložka je mimo původní umístění a pěkně ucpává výstupní otvor. Nastoupilo tedy kladivo a trubka, později jsem zjistil, že účinný nástroj je „klika“ od heveru. Buch, buch, buch, vyhrabat a hlavně nevdechovat ten prach. Hodil by se starý vysavač, ale ten jsem neměl, a tak jsem aspoň auto uprostřed procesu párkrát nastartoval. Zajímavé bylo porovnat zvuk se sundaným výfukem před a po – s ucpaným katalyzátorem byl mnohem tlumenější.

Šlo to nad očekávání dobře, nicméně ležet na boku delší dobu a držet u toho hlavu rovně není sranda. Protože nejsem pilot F1, nemám tyhle svalové partie trénované a celkem jsem si tu levou stranu krku namohl. Tragédie… :)

Během práce jsem zjistil, že uvolněná byla jen půlka vložky. Zbylou část jsem vevnitř tedy nechal, ať se snaží. Člověku stačí jedna ledvina, třeba to tak je i s katalyzátorem :)

Hodně jsem byl zvědavý na to, jak Trakař pojede. Čekal jsem hodně, a možná právě proto jsem trošku zklamaný, že se pořád nedostanu přes 4,5 tisíce otáček. Zdá se mi, že auto při přechodu z volnoběhu poněkud cuká, tak zkusím ověřit snímač polohy škrtící klapky. No a taky plánuju provést dekarbonizaci vstřikem vody do sání, počítám, že už ho vevnitř vlivem častého podtáčení motoru bude víc než dost.

Dám vědět, jak to dopadlo :)