Trvalo to celé čtyři roky, než se Ivě splnilo jedno její přání – pořídit na balkon malé posezení. Nedávno jsme si usmysleli, že letos „by to šlo“ a od té doby jsme s neskrývaným zájmem prohlíželi letáky Obi a zjišťovali možnosti. Ale ve středu při jedné návštěvě HyperAlberta věci dostaly nečekaný spád – narazili jsme na stolek a dvě židle za 1499 Kč. A je to doma :)
Co se vám vybaví, když se řekne slovo chomýž? Mně něco slizkého, možná chlupatého, možná chlupatý slimák nebo něco podobného. Skutečnost je trochu prozaičtější – jde o název vesnice poblíž Bystřice pod Hostýnem. A právě tam jsme měli jednu ze zastávek našeho dnešního nedělního výletu. Tím dalším byl Kelč, kde jsme chtěli u Jiříčků obnovit zásoby medu (leč neúspěšně, neb Zbyňa nebyl doma… :-| ).
Jak už to tak s námi bývá, byl to výlet spojený s lovením geocachí. Tentokrát jsme (resp. Iva) moc úspěšní nebyli, z pěti plánovaných jsme nalezli jen dvě. Buď nám „překáželi“ lidi, nebo jsme cache jednoduše nenašli.
Jednou z vesnic, kterou jsme projížděli, byl i Horní Újezd. Tam mě velmi (negativně) zaujala místní skládka:
Opravdu by mě zajímalo, jaký postoj k ní zaujímají jak místní obyvatelé, tak i zastupitelé. Jedno je jisté: na místě musela být nejmíň tuna železa, tedy suroviny plně recyklovatelné. Nějak mi neleze na rozum, proč je v Horním Újezdě, a ne ve sběrném dvoře.
Minulý víkend jsem byl obohacen o nový zážitek: jízdu na snowscootu [snouskútu] – sněžné koloběžce. Byli jsme s Ivou na lyžích v Nízkých Tatrách ve středisku Jasná. Už jen lyžování v (údajně) největším lyžařském středisku ve střední Evropě bylo pro mě, odchovaného Lužnou a Soláněm, zajímavým zážitkem. No a když jsme si pak na druhý den zapůjčili to vozítko, zážitek byl zpečetěn.
