Černý „s“, jak mu s Ivou důvěrně přezdíváme, se zabydlel u nás doma. Nejprve ve formě sušících se květů, potom ve formě máčejících se květů a nakonec jako šťáva. Letos se nám jí urodilo celých necelých 10 litrů:
Jak vidíte, letos jsme se zásobili fešnými flaškami od svátečního ležáku pana Bernarda. Tomu říkám spojení příjemného s užitečným:) Mimochodem, bezová šťáva s sebou nese jeden paradox: je velice jednoduchá a nenáročná na přípravu, přitom je velice vděčná ke konzumaci a málokoho s ní urazíte :) A jak že se dělá? Takhle nás ji naučila Ivina maminka:
20 květů bezu zasypat 50 g kyseliny citronové a zalít 2 l převařené vychladlé vody. Nechat 24 hodin stát a scedit přes plátno. Přisypat 2 kg cukru krystal a přivést k varu.
No a pak už jenom stáčíte:)